Historie a standard plemene Cavalier King Charles Spaniel
Nelze hovořit o jednom a nezmínit se o druhém. Nejsou to dvojčata, ale dvě odlišná plemena navzájem si podobná, protože jejich osudy se po staletí proplétaly. Jeden je vzácný a drahocenný, druhý aktivní sportovec. Oba jsou příjemnými malými společníky.
Než se jejich cesty rozdělily, tvořili kavalír a king jediné plemeno. Až ze 16.století se dochovaly obrazy slavných mistrů Tiziana, Veronese, Giottiho a dalších, na kterých jsou zobrazeny skupinky šlechticů doprovázené malými španěly. Ti jsou však tak rozmanití, že by to dnešního chovatele uvádělo v zoufalství. Někteří měli špičatý čumáček, jiní plochý, někteří byli velcí, jiní malí. Také srst měli všelijakou, tu hladkou, onde kudrnatou. Ve skutečnosti byly dobře zafixovány pouze jednotlivé typy barev.
Jak vzniklo toto plemeno dnes už nikdo přesně neví. Jisté je, že je to staré anglické plemeno. Všichni odborníci shodně uznávají, že angličtí trpasličí španělé (toys spaniels) pocházejí z loveckého španěla, který byl dobře znám ve středověku a z něhož se před čtyřmi sty lety stal společenský pes. Dokazuje to i Johannes Caius, který v roce 1570 uvádí, že existují i „hodní španělé“, dostatečně malí na to, aby se stulili dámám do klína a byli jim „utěšiteli“. Byli oblíbeni už králem Jindřichem VIII., královnami Alžbětou I. a Marií Stuartovnou, kterou dokonce doprovázeli až na popraviště, skrývajíce se v jejích širokých sukních.
Chov trpasličích španělů se nebývale rozšířil za panování krále Karla I. (1600-1649) a jeho syna Karla II. (1630-1685), po kterém dostali i jméno. Karel II. je velice miloval a plně se věnoval jejich chovu. Staří kronikáři uštěpačně zaznamenali, že hry se smečkou barevných španělů byly jejich vladaři milejší, než řešení státních záležitosí. Když věnoval štěně některé dámě, doprovodil svůj dar slovy, že malý pejsek má lepší původ a větší cenu než obdarovaná lady. Obdařil plemeno i různými výsadami, platnými v konzervativní Anglii dodnes. Ještě v dnešní době má kavalír, jako jediné plemeno, přístup do budovy anglického parlamentu.
V 18. století přišli do módy psíci se zkrácenou nosní partií a tak se z původních psů krále Karla chovem vytříbilo a ustálilo dnes uznávané plemeno King Charles Spaniel. Tito psíci jsou menší, s krátkým nosem, s kulatou hlavou a milují pohodlí svého domova víc než pohyb venku. Postupem doby téměř vymizeli původní dlouhonosí španělé. Takto vyšlechtěný king se však nelíbil všem. Někteří s nostalgií vzpomínali na psy Karla II. a tak vznikl nápad vyšlechtit tento starodávný typ zpět. Pan Roswell Eldrige, Američan z Long Islandu, se zachoval čistě americkým způsobem. Věnoval v rámci Cruftovy výstavy cenu v hodnotě 25 liber pro nejlepšího psa a nejlepší fenu toho chovatele, který na výstavu přivede psa připomínajícího královského španěla ze starých obrazů. Cena se měla vyplácet po dobu 5 let.
Několik chovatelů, mezi nimi i Mrs. Hewit Pitt, se o to pokusilo. Použili k tomu King Charlese, kteří byli vyřazeni z chovu pro příliš dlouhý nos. Vrtochu módy vděčí tedy malý španěl, že nevymřel. Jeho věrní příznivci založili v roce 1882 první klub tohoto plemene. O dva roky později, když výsledky byly průkazné, byl sepsán standard plemene. Jeden milovník psů se smyslem pro ryze britský humor, aby je odlišil od King Charlesů s plochým nosem a kulatou lebkou, je pojmenoval Cavalier King Charles. Byla to narážka na občanskou válku z let 1642-1646, kdy proti sobě bojovali „kavalíři“ – stoupenci Karla I. a „kulaté hlavy“ – obránci parlamentu. Oficiální rozdělení obou plemen uznal Kennel Club teprve v roce 1945. Od té doby se věnuje více přízně kavalírům, možná je to i kvůli patronátu, který si nad nimi vzala princezna Margaret.
Obě plemena existují ve čtyřech barevných variantách:
1. Black and tan - také King Charles: jeho barva tvoří základní černou s výrazně červeně pálenými znaky na mordičce, tvářích, nad očima, z vnitřní strany uší, pod ocáskem a na nohách.
2. Tricolor - také princ Charles: je v základě černá a bílá s červeným pálením na tvářích, nad očima, z vnitřní strany uší, pod ocáskem a na vnitřní straně nohou.
3. Ruby: je jednobarevný tmavě červený psík.
4. Blenheim: je v základě bílý psík s červenými skvrnami po těle a rovnoměrně rozloženými po stranách na hlavě, s velmi žádanou červenou korunkou (známkou) mezi ušima.
Původně se po královském paláci proháněli pouze černo-zlatí a černo-bílo-zlatí psíci. Ruby varieta vznikla až jako poslední a blenhaim, tedy bílo-červený ráz, má svůj původ na zámku Blenhaim, v rodině vévodů z Marlborough. O tom, kde se na hlavách některých blenhaimů bere malá, kosočtverečná známka – korunka, existuje moc hezká pověst – bylo takhle:
Vévodkyně z Marlborough seděla ve své ložnici na zámku Blenhaim a zamyšleně se dívala z okna. Nevnímala nic ze smutné deštivé krajiny venku. V hlavě jí zněla poslední manželova slova, se kterými se s ní před několika dny loučil: „Buďte klidná, má drahá, tu bitvu s Karlem vyhrajeme, jen dejte pozor na Sugar, vždyť víte, jak je před štěněním nesvá.“ To byl celý on, drahoušek John. Sám nasazuje život pro krále bůh ví kde, ale největší starostí je pes. Nu ovšem, pes, ale ne ledajaký. Již pár let se její manžel snaží o novou barevnou varietu královského španěla. Sugar je první svého rodu v bílo-ryšavé barvě. Má to prý být překvapení pro krále. Ten to věru ocení, jeho smečka King a Princ Charlesů je tak dokonalá, jak si jen může přát. Bude určitě potěšen, až mu vévoda z Marlborough přinese darem tak zvláštně zbarvené štěně. Zaklepání na dveře přerušilo její přemýšlení. „Lady, ten pejsek...“ Komorná se zadívala prosebně na vévodkyni: „Ano, už jdu..“ Samozřejmě. Sugar nebyla z těch, které se spokojí se služebnictvem. Ani by se nedivila, kdyby na Annu vrčela. Přeběhla chladnou chodbou a vešla do manželovy pracovny. U krbu na ovčí kůži odpočívala bílo-ryšavá fenka. Zaslechla kroky a na uvítanou zabušila bohatě osrstěným ohonem o podlahu. „Už jsem tu, má milá, jak je ti?“ Vévodkyně se sklonila nad psicí a pohladila ji po jemné hlavě. Fenka malinko zasténala a na plném boku byl vidět pohyb štěňat. Lady si přitáhla ke kožešině nízký taburet, ale Sugar nechtěla ležet na zemi. Přední tlapkou se opřela o paniččinu sukni a toužebně se na ni zadívala. „Dobře, tak pojď,“ opatrně ji vyzvedla na klín a začala hladit. Palcem přejížděla fence mezi ušima po bílém místečku na hlavě a opět se oddala svým myšlenkám. Seděla tak dlouho. Nepřítomně laskala fenku a teprve krátké zakňučení ji upozornilo, že porod již začíná. Všechno šlo hladce a rychle. Pět krásných bílo-ryšavých štěňátek se už spokojeně tulilo k udýchané fence, když teprve si vévodkyně povšimla, že všechna štěňata mají na hlavičce rezavý flíček, který jako by znázorňoval otisk jejího palce, kterým Sugar tišila před porodem. S úžasem si prohlížela drobné hlavičky ozdobené korunkami a její první myšlenka byla: „John bude šťasten. Blenhaim španěl pro krále Karla se mu povedl.“
čerpáno z knihy J. Severové a M. Čermákové - Cavalier King Charles Spanie, nakl. Dona v roce 1999
Federation Cynologique Internationale, standard č. 136d z 24. června 1987
CAVALIER KING CHARLES SPANIEL
anglické plemeno
Celkový vzhled:
aktivní, graciezní, harmonický, s jemným výrazem, půvabný pes s harmonickou stavbou těla
Charakteristika:
sportovní, láskyplný, oddaný, naprosto nebojácný
Temperament:
veselý, přátelský, neútočný, nemá sklon k nervozitě, nebojácný, čilý a přítulný
Hlava a lebka:
lebka téměř plochá mezi ušima. Stop mělký, Délka od základu nosu k jeho špičce činí kolem 3,81cm. Nos černý s dobře vyvinutými nosními otvory, bez známek masového zesvětlení. Čenich dobře se zužující. Pysky dobře vyvinuté, ne však převislé. Tvář dobře vyplněná pod očima. Nežádoucí je sklon ke sraženosti.
Oči:
velké, tmavé, kulaté, ne však vypouklé, dobře prostorově rozložené
Uši:
dlouhé, vysoko nasazené, bohatě osrstěné
Tlama:
silné čelisti s dokonalým, pravidelným a úplným nůžkovým skusem, tj. horní řezáky těsně překrývají spodní a jsou v čelisti pravidelně zasazeny
Krk:
mírně dlouhý, lehce klenutý
Přední část těla:
hrudník středně veliký, lopatky dobře položené dozadu, rovně postavené přední končetiny, středně silné kosti
Trup:
krátký, s dobře klenutými žebry, rovný hřbet
Zadní část těla:
končetiny se středně silnými kostmi, dobře zaúhlený kolenní kloub, bez sklonu ke kravskému nebo sudovitému postoji
Tlapka:
uzavřená, vypolštářkovaná, dobře osrstěná
Ocas:
délka ocasu je úměrná délce těla, dobře nasazený, vesele nesený, avšak nikdy příliš nad úrovní hřbetu.
Pohyb:
volný a elegantní, řízený ze zádě. Přední a zadní končetiny se pohybují při pohledu zepředu i zezadu v přímém sledu.
Osrstění:
dlouhé, hedvábné, bez kudrlinek. Lehké zvlnění je přípustné. Bohaté osrstění, vůbec se netrimuje.
Zbarvení: přípustné barvy jsou:
Black and tan - havraní čerň se žlutohnědými znaky nad očima, na tvářích, z vnitřní strany ucha, na čtyřech končetinách a na spodní straně ocasu. Žlutohnědá by měla být jasná. Bílé znaky jsou nežádoucí.
Ruby - jednobarevný, sytě červený. Bíle znaky jsou nežádoucí.
Blenheim - sytě kaštanové skvrny jsou dobře rozloženy na perlově bílém podkladě. Na hlavě mají být znaky rovnoměrně rozdělené tak, aby nechávaly prostor mezi ušima pro velmi ceněnou kosočtverečnou známku či skrvnu (charakteristickou pro plemeno).
Tricolor - černá a bílá je v ploše dobře rozložená, se žlutohnědými odznaky nad očima, na tvářích, vnitřní straně uší, vnitřní straně končetin a spodní straně ocasu.
Jakákoli jiná barva nebo kombinace barev jsou naprosto nepřípustné.
Velikost a váha:
5,45 - 8,16kg. Žádoucí je malý, dobře vyvážený psík, pohybující se mezi těmito váhami.
Vady:
jakákoli odchylka od předchozích bodů by měla být považována za vadu a tato posuzována podle stupně její závažnosti.
Málokterý pes je tak shovívavý ve vztahu k dětem. Je velmi trpělivý, rád si hraje a skotačí. Je to tedy ideální psík pro rodinu i s malými dětmi. Kavalír je snášenlivý se vším živým, co ho obklopuje. Na pohyb je nenáročný. Pokud jste náruživí sportovci a chcete psíka ke kolu nebo na výšlapy do hor, bez nejmenších odporů půjde s Vámi. Naopak, jestli jste spíše "domácí typ" a psíkovi by měli stačit procházky po městě a v parku, tak bez problémů. Zkrátka z něj můžete mít mazlíka a pecivála i náruživého sportovce. Kavalír je psík energický, temperamentní a hravý. Hodí se na výcvik agility i na tanec se psem, je možné ho naučit i Fly-Ball. Je to ideální psík pro začínajícího nebo malého kynologa. Rychle a bez problémů se učí a za nějakou tu odměnu udělá páníkovi vše, co mu na očích uvidí. kouzlující ideálně malý psík, na pohled velmi harmonický s krásnou splývavou srstí, která dotváří elegantní dojem ladnosti v pohybu. To však zdaleka není vše. Celou jeho krásu můžeme vnímat úplně teprve tehdy, když pronikneme do jeho duše. Jeho láskyplnost, oddanost a nesmírná přizpůsobivost k člověku a v soužití s ním, nezná hranic. Kdo jednou pozná Kavalíra jaký je, těžko přijde na chuť jinému plemeni, byť krásnějšímu svým zjevem. Miluje pohyb a dobrou kuchyni a v tomto případě záleží na člověku, aby odhadl správné poměry jednotlivých krmných dávek. Kavalír je prostě to, co hledají mnozí u jiných plemen - ideální bezproblémový a ukázněný společník, plný účasti ke všemu dění kolem sebe. Proto si plně zaslouží naši pozornost a úctu.
